Školy v přírodě mají v českém školství své pevné místo, i když se názor na ně v poslední době poněkud změnil. Přesto si myslím, že svůj význam stále mají - jak pro děti, tak i pro učitele a rodiče. A o co ta škola v přírodě vlastně je?

            Jedná se o několikadenní pobyt (většinou 1 – 2 týdny) v čisté přírodě, tedy mimo město. Na tyto pobyty se jezdilo a jezdí samozřejmě bez rodičů, jen žáci s učitelem, zdravotníkem a dalším pedagogickým doprovodem. Původně byly pořádány především jako ozdravné akce pro žáky z lokalit se zhoršenými podmínkami životního prostředí. V současnosti na ně ale jezdí děti z jakékoli oblasti, pokud jim to škola umožní. Školy v přírodě mají pro ně velký význam, a to jak z hlediska zdravotního, tak i výchovně vzdělávacího. Děti nemusí sedět zavřené ve školních lavicích, ale tráví značnou část dne ve zdravém přírodním prostředí, kde mají dostatek aktivního pohybu na čerstvém vzduchu, což zvyšuje jejich tělesnou zdatnost a odolnost. Škola v přírodě také přispívá k upevnění správných hygienických návyků a podporuje samostatnost dětí, které se učí postarat samy o sebe, bez pomoci rodičů. Navíc si odpočinou od zaběhnutého školního stereotypu, odpoutají se od  každodenních starostí a mají možnost zažít nevšední zážitky v kolektivu svých kamarádů. Kromě toho také poznávají nová krásná místa, která by třeba jindy nenavštívily. Učí se vnímat přírodu a utváří si správný vztah k životnímu prostředí. Navíc si také rozvíjí estetické a etické cítění, protože jsou nuceny nějaký čas prožít s lidmi, se kterými se jindy vídají jen pár hodin denně. Děti se tím učí vzájemné toleranci a rozvíjí si schopnost navzájem si pomáhat. K psychické pohodě přispívá i fakt, že některé aktivity jsou dobrovolné a dítě si tak má možnost si vybrat, čeho se chce zúčastnit a čeho naopak ne. Pobyt na škole v přírodě také pomáhá vytvářet a prohlubovat dobré vztahy mezi dětmi ve třídě. Učitelům i žákům společný pobyt umožňuje se lépe poznat a pochopit se, což následně usnadní další práci ve škole, kde na takovéto poznávání bohužel není prostor ani čas. Jak je vidět, škola v přírodě má spoustu kladů. Přesto je pro své žáky pořádá stále méně škol. Proč asi?

             Jedním z hlavních důvodů je ten, že rodiče na školu v přírodě prostě nemají peníze. Mnoho škol tak pobyty zkracuje nebo je nepořádá pro nedostatek zájemců vůbec. Dalším důvodem je strach rodičů, zda jejich dítě akci samo zvládne, případně strach dětí z odloučení od rodiny. A v neposlední řadě je důvodem ke zrušení škol v přírodě i přílišné riziko pro učitele. Já sama jsem na škole v přírodě byla se svými žáky několikrát a mohu tudíž směle říci, že to nebyl žádný med. Když si vezmete, že najednou máte na starost cca 25 žáků, a to dvacet čtyři hodin denně, tak si uvědomíte, že při dnešních poměrech jste (s menší nadsázkou) při jakémkoli problému ne jednou, ale oběma nohama v kriminále.

            Pryč jsou doby, kdy učitel pouze vybral peníze a o víc se nestaral. Dnes je se školou v přírodě spojena spousta papírování a byrokracie. Existují samozřejmě různé agentury, které vše vyřídí a zařídí, nicméně je potřeba je zaplatit a o to je pak škola v přírodě dražší. Učitelé tedy, aby ušetřili rodičům peníze, berou všechno papírování a vyřizování na sebe. Hledají levné ubytování, co možná nejlevnější dopravu atd. a opravdu ušetří. Bohužel ale nakonec většinou sklidí nevděk a stížnosti, protože tomu se nelíbilo toto, jinému zase tamto a jak se říká: „nevděk světem vládne“ nebo taky „za dobrotu na žebrotu“ Zkrátka, v dnešní době se učitelům vůbec nedivím, že na školy v přírodě odmítají jezdit. Dříve také jezdívaly na školu v přírodě minimálně tři osoby (paní učitelka, dvě paní vychovatelky) a zdravotník. Dnes (opět ve snaze ušetřit) jezdí co možná nejméně lidí a ještě nekvalifikovaných. Učitel tak musí (pokud ovšem nevyužil služeb agentury) kromě učení vymýšlet a zajišťovat veškerý program na celý den sám a v noci dělá hlídače a chůvu. Místo toho, aby se odpoledne věnoval svým dětem a v noci se vyspal, připravuje, chystá, zařizuje, aby všechno klaplo a jeho žákům se na škole v přírodě líbilo. Nakonec se ale po skončení akce oklikou od mnohých dozví, že to vlastně bylo nic moc, pokud to vůbec za něco stálo. A tím se opět dostávám k nevděku atd.

            Pokud se přes toto vše učitel rozhodne se svou třídou na školu v přírodě odjet, čeká ho hora papírování. Celý maraton začne souhlasem rodičů a pokračuje souhlasem ředitele školy. Těsně před odjezdem je pak potřeba zajistit doklady o bezinfekčnosti žáků s podpisem a razítkem pediatra (bez toho nemůže žák jet), dále odpovědnost rodičů i učitele, je potřeba mít okopírované zdravotní karty, případně i očkovací průkazy a dojdete k tomu, že vám na ta všechna lejstra jedna taška nestačí. Tedy v případě, že se vám je podaří od všech žáků včas získat. Neustálému upomínání, aby potřebné doklady děti od rodičů přinesly, se ale nevyhnete. A když už máte vše vyřízené, tak těsně před odjezdem někdo onemocní nebo z rodinných důvodů nemůže a nastává další papírování. Jednou to ale skončí a je tu den D, kdy se svými žáky slavnostně nasednete do zvoleného dopravního prostředku, rodiče zamáčknou nějakou tu slzu a vy odjíždíte. Vypadá to, že vše bude prima, děti se těší a vy vcelku také. Dojedete na místo a začne vybalování. Jedno dítě zjistí, že mu chybí teplá bunda, jiné si zapomnělo bačkory, dalšímu se ztratila peněženka atd. Druhý den po výborné večeři pak někdo začne zvracet, třetí den někdo dostane teplotu z přemíry čerstvého vzduchu a máte vystaráno.

            Po návratu pak začne další papírový maraton, kdy musíte všechno vyúčtovat, odevzdat vedení školy hlášení, jak vše probíhalo, a při tom všem se nevyhnete stěžujícím si rodičům, že jejich Pepíčkovi nechutnalo jídlo, že Alenku bolely z výletů nožičky, že Janička ztratila tepláčky atd. Zkrátka, z výše uvedeného vyplývá, že jet dnes na školu v přírodě není nic jednoduchého a opravdu smekám před těmi kantory, kteří do toho jdou i přes všechna rizika. Já sama jsem byla na škole v přírodě několikrát, a pokud bych jela znovu, tak jedině s agenturou, i když to bude poněkud dražší. Za děti budu mít sice stále stejnou zodpovědnost, ale ušetřím mi to hodně práce a nebudu na konci sedřená jak kůň. Škola v přírodě by přece měla být pro všechny zúčastněné přínosem a děti, stejně jako učitel, by si z ní měly odnést spoustu pěkných zážitků, na které budou ještě dlouho vzpomínat.

Text: Mgr. Marie Tomanová