Jakmile dítě nastoupí do první třídy, začne se postupně učit písmena. V současnosti sice existuje více metod, jak děti učit číst a psát, cílem všech ale je, aby si děti postupně osvojily tiskací i psací tvary všech písmen a dokázaly je správně a smysluplně používat.

            Ve školce (ale i doma) by děti měly hodně procvičovat grafomotoriku pomocí nejrůznějších grafomotorických cviků, protože je potřeba, aby měly pro psaní dostatečně uvolněnou ruku. A to je základ úspěchu. Pokud totiž dítě uvolněnou ruku nemá, psaní mu nepůjde a ruka ho bude brzy bolet. Z toho důvodu je opravdu potřeba v předškolním věku hodně jemnou motoriku a grafomotoriku procvičovat (viz minulý článek). Jen tak docílíme toho, že dětem psaní půjde a bude je bavit.

            Nácvik vlastního psaní spočívá v několika činnostech, které se mohou navzájem prolínat. Důležité je před každým psaním zařadit cviky na protažení ruky a prstíků. Tyto cviky doprovázíme básničkami a říkadly. Říkadla děti baví a navodí u nich správný rytmus, který je při psaní také potřeba. Zvolenou básničku ale nestačí odříkat pouze jednou. Aby se ruka dostatečně rozcvičila, je nutné ji (společně s cviky) zopakovat několikrát. Nebojte se, že by to děti nebavilo. Při každém opakování můžete například změnit hlas, zrychlit, zpomalit, říkat básničku nahlas nebo šeptem atd. Nebojte se improvizovat a dbejte na poctivé rozcvičení.

            Když dítě začíná v první třídě s psaním, nikdy se hned neučí psát celá písmena nebo rovnou slabiky či slova. Výuka psaní začíná tzv. uvolňovacími cviky a nácvikem tvarů a tahů, ze kterých se písmena skládají. Jako první přichází na řadu tečky, kde učitel pozná, jak má dítě ruku volnou a jak drží tužku. Správné držení psacích potřeb je totiž velice důležité. Pokud dítě drží tužku špatně, opět ho bude brzy bolet ruka a psaní mu nepůjde tak, jak by mělo.

            Správné držení tužky (tzv. špetkový úchop) a dostatečně uvolněná ruka jsou základem správného psaní. To, jestli dítě drží tužku správně nebo ne, poznáme podle toho, že palec tužku drží, prostředníček podpírá a ukazováček je na ni položen lehce shora. Hrot tužky pak při psaní směřuje k rameni. Ruka není nijak vytočená a prsty by se neměly navzájem dotýkat, překrývat a neměly by ani na tužku tlačit nebo být v křeči. Pokud si rodiče nejsou jisti, je možné na internetu i v různých příručkách najít spoustu obrázků a fotografií správného a špatného držení. A pak už zbývá jen to, abychom zjistili, jak na tom naše dítě je. Jestliže dítě drží tužku správně, máme vyhráno. Pokud ji ale drží špatně, je důležité mu správné držení ukázat a důsledně dbát na jeho dodržování. Spousta dětí totiž sice tužku správně chytne, když je upozorníte, ale jak se rodič nebo učitel otočí, hned si ji zase chytnou, jak jsou zvyklé. Děti si totiž neuvědomují, že si tím škodí. Nevědí, že je bude při delším psaní bolet ruka. Proto je opravdu nutná důslednost a neustálé opravování. Velkou výhodou při nácviku správného držení je, když dáte dítěti možnost pracovat se silnými psacími potřebami – silný fix, silná voskovka, velký štětec, silná křída atd., protože se mu bude držet mnohem lépe než malá tenká tužka a díky tomu si správné držení daleko dříve osvojí. Stejně tak, pokud budete kupovat tužky nebo pastelky, zvolte silnější variantu, nejlépe v trojhranné úpravě (dnes se vyrábí i s výřezy pro správné držení), což dětem nácvik opět usnadní. Na tenké tužky je vždycky času dost.

            Vrátím se ale zpět k uvolňovacím cvikům, které předchází vlastnímu psaní psacích tvarů písmen a číslic. Po tečkách se děti učí dělat horizontální, vertikální a lomené čáry, následně obloučky, kroužky, kličky a smyčky, šnečky atd. Až postupně dojdou ke spojování těchto tvarů ve složitější obrazce. Nejprve se pracuje na větších plochách, protože je to pro děti přirozenější. Nemusí se tolik soustředit na velikost a věnují se více správnému tvaru.

            Osobně při výuce s dětmi vždy nejprve každý tvar procvičuji ve vzduchu, následně na velkém tácku s moukou, do které děti tvary zkouší psát ukazováčkem (což je hodně baví), následně silnějším fixem na mazací tabulku a teprve poté přecházíme k písance, do které zkouší psát tvary silnou trojhrannou pastelkou nebo tužkou. Psaní doprovázíme říkankou, kterou jsme se společně naučili a každý tvar mnohokrát zopakujeme. Jen tak docílíme toho, aby si děti daný tvar zafixovaly a dostatečně procvičily.

            Ruka je uvolněná, dítě správně drží tužku, tlak na ni je přiměřený a má dostatečně procvičené tvary, ze kterých se skládají písmena? V tom případě přišel čas na to nejdůležitější – na písmena a číslice. I když je pravda, že číslice děti začínají psát současně s tím, jak se je učí v matematice, což většinou bývá mnohem dříve, než se začíná s psaním písmen.

            Pokud se děti učí číst analyticko-syntetickou metodou, tak již v momentě, kdy dokončí uvolňovací cviky a přechází na písanku, znají všechny čtyři podoby daného písmene (velkou, malou, tiskací i psací podobu) a mnozí z nich si psací tvary už dávno zkoušeli psát současně s tím, jak se je učili číst, takže jim nácvik většinou nedělá problém. Přesto není vhodné psát písmenka hned tužkou do písanky. A jak tedy písmena nacvičovat?

  • Nejprve dítěti ukažte a vysvětlete postup, jak se dané písmenko správně píše a také, jak se psát nemá.
  • Zkoušejte psát písmenko ve vzduchu a dítě po vás postup opakuje. Můžete také dítě vzít za ruku a ve vzduchu ji vést.
  • Vezměte mouku (písek, pěnu na holení …), nasypte ji na větší tác a dítě do ní bude zkoušet ukazováčkem písmenko psát. Kontrolujte jeho pohyby a uvidíte, zda postup psaní daného tvaru pochopilo, případně kde chybuje.
  • Pokud dítěti psaní písmenka jde, dejte mu mazací tabulku a fix. Tady už bude důležité kontrolovat i správný úchop. Můžete také psát křídou na tabuli, pokud ji doma máte. I to děti baví. Navíc, na svislé ploše se jim bude pracovat lépe.
  • Po zvládnutí písmenka na tabulku již můžete dítěti dát do ruky tužku (nejlépe silnější a trojhrannou) a papír s pomocnými linkami, které mu pomohou dodržovat velikost a sklon, či rovnou písanku. Opět je ale velice důležité kontrolovat správný úchop, aby dítě brzy nebolela ruka. Důležité také je si papír či písanku správně nastavit. Dítě by nikdy nemělo mít sešit vodorovně. Praváci si před psaním vždy natočí sešit mírně doleva (tzn. pravý roh směrem vzhůru) a leváci naopak. A proč? Je to kvůli správnému sklonu písma, který by měl být zhruba 75°, ale možné rozmezí je i 60° – 90°.  Natočení sešitu dětem před psaním vždy připomeňte, dokud si na to nezvyknou a nestane se to pro ně samozřejmostí.

            Dokázalo vaše dítě napsat správně své první písmenko? Super! Teď už to půjde mnohem snadněji. I když se samozřejmě může stát, že ho některé tvary přece jen trochu potrápí. Jestliže ale budete důslední a před psaním tužkou do písanky vždy dostatečně písmenko nacvičíte všemi možnými způsoby (a nemusí to být jen výše uvedené), neměl by nastat žádný zásadní problém, který by dítěti psaní zkomplikoval. Pokud se ale přece jen problémy vyskytnou (i přes důkladný nácvik) a psaní bude pro dítě velkým stresem a nepůjde mu, bude potřeba vyhledat odborníka a poradit se s ním, zda nejde o případnou poruchu učení – dysgrafii. Ale o tom zase jindy.

            Na konec se pojďme podívat ještě na jednu důležitou věc, na kterou bychom neměli zapomenout, aby se dítěti dobře psalo a nic ho u toho nebolelo - na správné sezení. A co to je? Dítě by mělo u psaní sedět vždy na celé židli tak, že obě chodidla budou celou plochou opřena o podlahu a paty budou pod koleny, která by měla být od sebe vzdálena zhruba na dvě pěsti. Vzdálenost mezi hranou sedátka a podkoleními jamkami by měla být přibližně 5 cm. Důležitá je i vzdálenost hlavy od podložky a rovná záda. Aby ale dítě mohlo správně sedět, mělo by k tomu mít doma vytvořeny podmínky – tzn., mělo by mít svůj psací stůl s židlí na místě, kde je dostatek denního světla, aby si při psaní nekazilo oči. Pokud dítě z židle nedosáhne nohama na zem, dejte mu pod nohy přiměřeně vysokou podpěru (stoličku), aby byly dodrženy zásady správného sezení. Když mu budou nohy bimbat ve vzduchu, bude i písmo roztřesené a nepěkné, což samozřejmě nechceme.

            A poslední rada na závěr. Dítě do psaní nenuťte násilím. Psaní trénujte hravou formou, stejně jako ostatní věci, které se dítě učí. Malé děti poznávají svět hrou, tak proč jim to nedopřát i u psaní …  

Mgr. Marie Čermáková Tomanová