Únor byl bohužel u mých prvňáčků ve znamení střídání učitelů, protože jsem byla dva týdny nemocná a další týden u nás byly jarní prázdniny. Přesto děti nepolevily, pilně se učily nové věci a plnily s pomocí zastupujících učitelů zadané úkoly, které jsem jim z domova poslala.

V českém jazyce děti procvičovaly a zlepšovaly plynulé čtení s porozuměním. Některým ale zatím dělá problém sledovat o čem text je, protože se soustředí hlavně na čtení bez chyb. Čtení s porozuměním je však dovednost, kterou nezvládá leckterý druhák, proto je nutné ji hodně trénovat. Stejně tak je potřeba procvičovat orientaci v textu. Proto se děti postupně učí poznávat, co je řádek, co odstavec a co věta. Všichni si při čtení ukazují prstíkem a obloučkují si tužkou slabiky ve slovech. Když se pak náhodou někdo při společném čtení ztratí, tak podle instrukcí rychle dokáže najít, kde právě jsme. Děti také už ví, že věta začíná velkým písmenem a končí tečkou, vykřičníkem nebo otazníkem. Podle znaménka na konci věty se pak při čtení snaží přizpůsobit i intonaci. Kromě čtení stále procvičujeme hláskování a skládání slov z písmen skládací abecedy, což děti využijí zejména při psaní diktátů a vlastně při psaní vůbec. 

Během února se ve Slabikáři děti naučily písmena: Č, Ž, Ř a Ch. Některým trošku zamotalo hlavu písmeno „ch“, ale nakonec si s ním poradily. Jen nejslabší chlapec si toto písmeno doposud nezafixoval a při jeho čtení se plete. Kromě čtení se děti zlepšují i v psaní, kde už všichni (kromě čtyř dětí, které ještě nemají zcela uvolněnou ruku a zafixované správné tvary psacích písmen) píší perem. V únoru se děti také naučily psát psací tvary těchto dvojhlásek a písmen: au, ou, eu, C, Z, h, H a T. Děti také procvičovaly psaní slov, psaní vět, opis, přepis a psaní diktátů. Zastupující paní učitelky mi po mém návratu do práce říkaly, jak děti krásně píší a jak jsou šikovné, což já samozřejmě vím, ale i tak mě to potěšilo, proto jsem to dětem řekla, aby věděly, že je chválí i někdo jiný než jen já a rodiče. J

V matematice se děti během února dostaly až k číslu 10, takže v současnosti umí napsat všechny číslice od nuly do deseti, umí porovnávat počet věcí a čísla do deseti, zvládají také rozklad čísel na dvě různá a samozřejmě také do deseti sčítají a odčítají. Někteří si zatím při počítání pomáhají tzv. „ prstovou kalkulačkou“, ale to nevadí, časem to zvládnou i bez ní. V matematice také i nadále hrajeme různé hry, počítáme s hracími kostkami, hrajeme si s papírovým autobusem a panáčky, s krychličkami atd. Velice oblíbenou činností je v naší třídě hra na obchod, kdy každý dostane svůj papírový nákupní košík s nákupem, zjistí si, kolik co stojí, připraví si potřebný obnos peněz a jde k pokladně, kde si sám naťuká cenu jednotlivých věcí, vypočítá příklad a zkontroluje, zda má v ruce správný počet korunek. Tuto hru by děti nejraději hrály pořád, což ale samozřejmě nejde.

V Prvouce si děti povídaly o tom, jaké to je, když je někdo nemocný nebo se mu stane úraz a o tom, jak mu pomoci. Zopakovaly si, co všechno se naučily o člověku a jeho těle a přešly k dalšímu okruhu, což je jaro. Povídaly si o jarních měsících, jak se příroda na jaře probouzí, co dělají zvířátka, rostlinky a také o tom, co děláme na jaře my.

Největší radost však děti měly opět z bruslení, při kterém byly vidět (byť i nepatrné) pokroky u těch, kteří na bruslích stojí teprve podruhé v životě. Zážitkem byla také recitační soutěž, kdy jsme si nejprve udělali třídní kolo, kde děti mezi sebou vybíraly pět zástupců do kola školního. Vybraní žáci pak dva týdny trénovali svou básničku, aby nás mohli reprezentovat ve školním kole. Sice se jim v něm nepodařilo probojovat do kola okresního, přesto to ale pro ně byla velká zkušenost, za kterou dostaly malou odměnu a diplom.

 I když jsem v únoru s mými prvňáčky moc nepobyla, rozdala jsem jim i přes to dotazníky, abych se dozvěděla, jak se jim dařilo a jak zvládali práci bez mé přítomnosti. Reakce rodičů, kteří mi dotazník odevzdali, uvádím níže.

  • Maminka Aničky napsala: „ Největším zážitkem byl pro Aničku nácvik básničky na recitační soutěž. Každý den pilně trénovala a měla z toho upřímnou radost. Bohužel nepostoupila, ale vzala to sportovně a má zase o další zkušenost navíc. Do školy se stále těší a má vás opravdu ráda. Děkujeme, paní učitelko, že dokážete děti zaujmout a tolik je toho naučit.“
  • Maminka Karlíka napsala: „Vše probíhalo bez problémů a nic zásadního jsme řešit nemuseli.“
  • Maminka Pavlínky napsala: „Tento měsíc jsme prožívali standardně, nedělo se nic zvláštního, co by stálo za zmínku.“
  • Maminka Helenky napsala: „Vše v pořádku, nevyskytl se žádný problém.“
  • Maminka Kačenky napsala: „Paní učitelko, bez vás Kačenka nechtěla do školy chodit. Říkala, že tam půjde, až tam budete zase vy. Má vás ráda. Občas trošku bojuje se svým spolužákem v lavici a někdy se jí kvůli němu také nechce do školy, protože ji prý ruší a opisuje od ní.“
  • Maminka Haničky „Paní učitelko, jsme spokojeni s vaší prací. Jen tak dál a víc takových sympatických učitelů.“
  • Maminka Julinky napsala: „Žádný problém se nevyskytl. Vše je v pořádku. Děkujeme.“
  • Maminka Denisky napsala, že se dcera zlepšila v psaní i ve čtení a nic zásadního neřešit nemuseli.
  • Maminka Fandy napsala: „Vážená paní učitelko, Fanda ve škole také jeden týden chyběl, takže se učil doma. To ale není taková zábava jako s vámi. Fanda si nemyslí, že by mu ve škole něco dělalo potíže. Z mého pohledu je ale viditelný „škrabopis“. Nicméně, jiné paní učitelky prý Fandovi řekly, že je to pěkné, tak si s tím hlavu nedělá. J Fandovi v únoru chyběly malé odměny v podobě známek. Jak mu chybí přední zuby, přijde mi, že se jeho výslovnost zhoršila, ale co se týče čtení, tak je vidět, že se pěkně ukotvuje. Děkujeme.“
  • Maminka Julinky napsala: „Žádné zásadní problémy neřešíme. Julinka je na sebe přísná a chce mít vše perfektní. Proto někdy ty slzy… Snažíme se jí vysvětlit, že se vše teprve učí, proto se občas něco nepovede, což ale není důvod k pláči.“
  • Maminka Sáry napsala: „Vše zvládáme bez problémů. V poslední době ale Sára trochu bojuje s psaním, přesto to nevzdáváme a doma trénujeme každý den. Snad se psaní brzy zlepší. Někdy se jí nechce dělat domácí úkoly, ale ráda mně a svému bratříčkovi čte večer pohádky na dobrou noc.“

Z dotazníků vyplývá, že děti náročný únor plný zástupů zvládly bez větších obtíží a jsem ráda, že už zase mohu být s nimi. Za těch pár měsíců ve škole udělaly opravdu velký pokrok. Jsou to malí šikulové, na které mohou být jejich rodiče právem pyšní.